Tak jubilejní 15. Vatikánská je za námi, a jednoduše řečeno, naši kamarádi a členové MGCB padre Max a Evermond odsloužili v kostele v Keblově mši za všechny motorkáře, požehnali a pokropili nám naše úžasné stroje svěcenou vodou (a nejen ty s orlem ve znaku) a takto vybaveni můžeme vyrazit na silnice a užít si motorkářskou sezonu 2022. Možná takto by mohla znít stručná zpráva z Vatikánské roku 2022.
Ono se toho ale událo trochu víc. Ano většina lidí dorazila až v sobotu, jak zvala oficiální pozvánka. Ale stalo se již tradicí, že část členské základny MGCB se k padre Maxovi na tuto akci sjíždí už v pátek odpoledne, aby se večer posedělo u něj v přístřešku na zahradě a poklábosilo. Vždyť poslední větší setkání členů MGCB proběhlo na Valné Hromadě v březnu. K dobré pohodě se dělalo maso na grilu, bramboráky no a taky nějaký to pivko. Témat diskusi tolik, že sedělo až do pozdních nočních hodin. Taky se chvíli šroubovalo, protože padre Maxovi trochu zazlobila jeho „Kachna“ a tím byla ohrožena sobotní vyjížďka. Naštěstí vše vyřešila prostá výměna svíček a bylo opraveno. Zase se ukázalo jak úžasné jsou tyto stroje s orlem ve znaku, které máme tak rádi!
V sobotu od ranních hodin se pak prostor před kostelem v Keblově začal plnit motorkama všech značek. Covidová opatření a omezení jsou ta tam, počasí krásné a tak účast motorkářské veřejnosti po roční pauze byla opravdu hojná.
Jak už bylo výše zmíněno, padre Max s Evrmondem v 11 hod zahájili „oficiální program“ mší svatou, kde padre Max promluvil na zajímavé téma: „Kdo je a jak se vlastně pozná správný motorkář“. Po mši se pokračovalo a prostranství venku před kostelem, kde mimo padre Maxe a Evermonda krátce k přítomným promluvil i náš nový prezident MGCB, Honza Neubert. A pak už jen zbývalo padre Maxovi a Evermondovi obejít celý plac před kostelem a všechny motorky pokropit svěcenou vodou. A tím by to taky mohlo skončit. Ale neskočilo. Většina lidí se sice rozjela domů nebo na nějaký další sraz, ale skupina cca 12 motorek s padre Maxem a jeho opravenou Kachnou v čele se vydala na cca 30 minutovou projížďku místníma silničkama do Košetic, kde jsme si v hospůdce U Přemysla dali výborný oběd. A to už byl opravdu konec, kdy po obědě jsme se rozloučili a každý vyrazil tím svým směrem. Někdo třeba na Prahu a já do Asie (teda na Moravu, konkrétně do Brna…).
Guzzi vzdar
Tomáš Veselý