Ex Post: 100 let Moto Guzzi – Mandello

Moto Guzzi letos slaví 100 let existence a to už je panečku nějaký věk! Při té příležitosti se 14 členů MGCB začátkem září vydalo toto výročí oslavit přímo do Mandella Del Lario. A to i přes to, že kvůli Covid epidemii oficiální oslavy musely být nakonec zrušeny, respektive o rok přeloženy. Ani to nás ale neodradilo od toho vydat se na cestu s vírou, že přece není možné, aby se při takovém výročí nekonala aspoň nějaká komornější oslava. A také že se konala! Nicméně to už předbíhám…

Rozděleni do dvou skupin jsme se vydali na cestu směr Itálie. První skupina vyrazila v předstihu už v úterý 7.9. z Prahy směrem na hranice s Rakouskem, kde přenocovala v penzionu ve Velešíně. Druhý den pak pokračovala přes Rakousko směrem na Villach a kolem jezera Faaker See do Itálie, aby unavena po celodenní cestě se ubytovala v hotelu v krásném horském středisku Sella Nevea. Jakkoli počasí bylo krásné, slunečné a teplé, čtvrteční ráno v horském středisku bylo nečekaně chladné, a to i pro otrlé motorkáře. Inu, hory jsou hory. O to rychleji vyrazila k dalším cílům toho dne, což byla přehrada Vajont. Ta je známá ze dvou důvodů. Jednak jako vrchol tehdejšího stavitelství, kdy v době dokončení v roce 1961 hráz přehrady byla jednou z nejvyšších na světe. Avšak bohužel také tím, že ne vše se podaří, jak má, a krátce po dostavbě, v roce 1963, se do přehrady zřítila část sousední hory. Obří vlna vysoká až 200m, kterou tento sesuv vyvolal, se přelila přes hráz a zaplavila a zničila blízké městečko Longarone, přičemž pohřbila více než 2000 lidí. Osvěžení kávičkou a něčím sladkým (jak také jinak v Itálii) se tato skupina vydala dál horskými silničkami přes Passo Tonale, až k jezeru Como, kde nás všechny čekalo ubytování ve vesničce Varenna nedaleko Mandella.

My, kteří jsme museli v úterý ještě do práce, jsme vyráželi o den později, tj. ve středu odpoledne. Sraz byl v Humpolci a zrychleným přesunem jsme vyrazili přes České Budějovice a Linz do Salzburgu, kde jsme přespali. Cesta trochu nezáživná, většinou po dálnici, nicméně počasí nádherné, a tak cesta ubíhala příjemně. No a my se těšili na to, co je před námi – Alpy.  A je to tady. Počasí opět jako vymalované a my po snídani vyrážíme směr Itálie a Mandello. Tentokrát nás čeká už jen kousek dálnice do Innsbrucku a pak už jen horské silničky, kopce, průsmyky… Zkrátka pravá motorkářská nirvána. První ku zdolání bylo Passo Rombo s vrcholem Timmelsjoch (2500m.n.m), kde se nachází slavné, ale bohužel požárem poničené muzeum motocyklů. Muzeum se sice čile opravuje, ale některé vzácné kusy motorek jsou nenávratně požárem zničeny. Odtud jsme se vydali dál přes Merano na legendární Passo Stelvio. Nekonečné schody do nebe s vrcholem ve výšce skoro 2800 m.n.m. Pravda, těm slabším z naší skupiny, mezi něž jsem patřil já, v ostrých zákrutách trochu tuhla krev žilách (ale nejen tím, směrem k vrcholu značně klesala teplota), jež byla současně ředěná řádnou dávkou adrenalinu. Ale ten pohled z vrcholu pak stál za to! Několik fotek, malé občerstvení, nějaký ten suvenýr a honem dál, protože nás čekal ještě pěkný kus cesty do cíle – Varenny. Tam jsme značně unaveni dorazili už za tmy. Naši kamarádi z první skupiny už seděli v místní restauraci na břehu jezera na večeři a zalévali to vínem nebo pivkem. My rychlá večeře, přesunout se na ubytování a spát. 

V pátek ráno nás čekala návštěva Mandella. Zaparkovali jsme motorky na pár posledních volných místech na parkovišti u fabriky Moto Guzzi a vyrazili do města. Procházka městem, nákup suvenýrů, setkání se známými tvářemi, Guzzisty z Maďarska a Polska v kavárně, vyvrcholila návštěvou Mistralu, což je jak známo výrobce laděných svodů a výfuků pro Moto Guzzi. Tam se nás ujal sám pan majitel, provedl nás a ukázal nám, jak probíhá celá výroba a testování výfuků. Odtud jsme se vydali zpět do centra, abychom navštívili původní dílnu Carla Guzzi, kde vlastně celá historie výroby motocyklů Moto Guzzi začala.

A přišla sobota, den, o kterém nikdo z nás moc nevěděl, co od něj očekávat. Bylo to tak trochu překvapení, které se zrodilo pár dnů před cestou a ladilo se po telefonu celou cestu do Madella. Já, totiž bydlím v Brně-Bosonohách a Bosonohy mají za partnerskou obec právě Abbadii Larianu. A náš pan místostarosta, který bydlí ve vedlejší ulici, šel okolo našeho domu, a viděl, že chystám Guzzinu na cestu do Mandella, a tak se optal, jestli se nechceme zastavit pozdravit „přátele“ v Abbadii. Že je to městečko těsně sousedící s Madellem, a že i když nás zatím osobně neznají, určitě nás rádi poznají. Slovo dalo slovo a v pondělí, 2 dny před odjezdem jsem dostal kontakt na Alberta, což je za Abbadii Larina hlavní osoba, která má na starosti vedení místního spolku přátelství mezi obcemi, a knihu o historii Bosonoh jako dar pro něj. Mimo setkání s Albertem jsme dostali zprávu, že nás přijme i pan starosta Abbadie Lariany, a tak jako klub jsme mu koupili darem láhev Becherovky. A takto vybaveni, navíc ještě výročním klubovým trikem pro Alberta, jsme vyrazili v sobotu ráno do Abbadie Lariany. Tam už nás na parkovišti před radnicí čekal zástupce obce a prý „kdo z těch motorkářů je ten z Bosonoh?“. Po krátkém a trochu rozpačitém uvítání (nikdo z nás neumí moc italsky a on zase česky) nám nabídl kávu a že máme počkat na Alberta. Ten se zanedlouho objevil na svém skůtříku, a tentokrát už velmi přátelsky se s námi všemi přivítal – on totiž velmi dobře mluví anglicky, a tak jsme si konečně rozuměli. Odvedl nás do sálu, kde už na nás čekal pan starosta a další místní lidé ze spolku. Asi nikdo z nás nečekal, že se na setkání se skupinou motorkářů z Čech přijde podívat tolik místních. Jak se ukázalo, jsou to velmi přátelští a milí lidé, kteří měli z naší návštěvy opravdu upřímnou radost. Proběhly proslovy, my předali panu starostovi a Albertovi dary a jaké bylo naše překvapení, když Alberto s přáteli připravili pro každého z nás taky malý dárek. A ne ledajaký! Jeden z místních přítomných totiž léta pracoval v Moto Guzzi a sehnal pro nás speciální dárky přímo z fabriky. Po těchto ceremoniích a focení u radnice jsme přejeli zpět do Madella, kde jsme měli v poledne u sochy Carla Guzzi domluveno focení s kamarády z Guzzi klubu z Polska a Maďarska. I tam nás naši noví přátelé z Abbadie doprovodili. A jak jinak než na dnes již historické Moto Guzzi Galleto. A cestou z Abbadie do Mandella nás protáhli místními silničkami odkud byl krásný výhled na jezero Como. Proběhlo plánované přátelské setkání s našimi kamarády a avizované focení. Událo se navíc také jedno další velmi zvláštní a nečekané setkání. Přitočil se k nám jeden z místních. Slyšel, že mluvíme česky, a trochu lámanou češtinou se nás ptal, co jsme zač a odkud jsme. Od kdy Ital mluví česky?! No od té doby, co si vzal za manželku Češku! Ukázalo se, že je to vlastně známá tvář, kdy se naši milí manželé Sováci s tímto človíčkem potkali a seznámili v Mandellu při jejich poslední návštěvě před 10 lety! A následovalo další překvapení. Naši noví přátelé z Abbadie nás pozvali do domu jednoho z nich na „malý oběd“. Nestačili jsme se divit, protože z „malého oběda“ se vyklubala hostina hodna snad i králů, ze které se nám jen těžko odcházelo. Ale museli jsme, Alberto měl pro nás ještě jedno překvapeni pro ten den – zajistil nám  návštěvu továrního muzea Moto Guzzi, které bylo mimochodem již několik dnů předem plně obsazené a nedostupné. A skutečně už poslední překvapení toho dne bylo, že ve větrném tunelu v Moto Guzzi měli postavenou horkou novinku značky – krásnou červenou Guzzi V100, která tu měla předpremiéru! Oficiální představení proběhne na výstavě EICMA v listopadu v Miláně. Jak jsme do tohoto dne vstupovali trochu s obavami, co nás čeká, tak na jeho konci, myslím, každý z nás trochu užasle koukal, co se to vlastně odehrálo, a jak milí a přátelští tito lidé dokážou být! Mě samotnému to v dnešní uspěchané a trochu neutěšené době přišlo téměř neuvěřitelné. 

Přišla neděle, všechno krásné jednou končí, a my se museli vydat na cestu domů. Ti, kteří museli už v pondělí do práce, vyráželi brzo ráno, a jeli celou cestu na jeden zátah až do Prahy. Před tím však ještě aspoň nezbytná fotečka před legendární červenou bránou fabriky Guzzi na památku. My šťastnější jsme si mohli cestu rozdělit opět na dva dny. Tentokrát jsme vyrazili přes Švýcarsko a Rakousko, abychom dorazili až k Mnichovu, kde jsme přespali. V pondělí ráno jsme vyrazili přes Šumavu do vlasti a domů. Část směrem na Prahu a část směrem na Humpolec a Brno. 

Když to zhodnotím trochu s odstupem času, byla to úžasná cesta! Najeli jsme 2000km, počasí vyšlo parádně, nikde nám nepršelo, poznali jsme spoustu báječných lidí, všechny Guzziny dojeli tam i zpět (a to že některé už pamatují a mají najeto pěkných pár desítek tisíc kilometrů), a všichni co jsme se tohoto výletu účastnili jsme se vrátili v pořádku domů. Prostě to klaplo na jedničku s hvězdičkou a budeme se těšit třeba za 5 let na další cestu do Mandella na 105. výročí motocyklové značky, kterou máme tak rádi!

Fotky z akce si můžete prohlédnout v klubové galerii.

Autor článku: Tomáš Veselý alias Tomasso

Editor: Limetkka