Ačkoli sraz oficiálně začíná až v pátek po obědě, deset členů „přípravného výboru“ dorazilo již ve čtvrtek v podvečer, aby vše náležitě naplánovali a v pátek ráno zrealizovali. Stavěly se stany na shop a bránu (děkujeme Faber moto:-)), vyvěšovaly insignie klubu, bannery našich drahých sponzorů, a vůbec se připravovalo vše, co bylo třeba.
Od poledne se začali slétat první „mandelští orli“, a v druhé půlce odpoledne už byl u brány celkem šrumec. Té se jako vždy ujal Soví hrad ve složení Míša, Jirka a Ondra, a jako vždy na výbornou. Každý dostal při vstupu welcome drink na zahřátí a dobrou náladu, srazovou samolepku, info o ubytování a lepítko na světlo (někteří i více než jedno, že Ondro:-D) U klubového stánku, jehož se profesionálně ujal Fanda, bylo možno si pořídit klubové předměty od samolepek, nášivek, peněženek, opasků, čepic až třeba po trika a mikiny.
I přes ne zrovna optimální předpověď počasí dorazilo i mnoho Guzzistů kamarádů ze zahraničí, namátkou třeba z Polska, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Německa, Švédska, Itálie… Ani množství mateřských jazyků neodradilo účastníky od družných „přeshraničních“ rozhovorů. Přátelskou atmosféru podporovala výtečná místní kuchyně, neboť s plným žaludkem je hned veseleji:) Jak odpoledne ubíhalo, začala příprava pódia pro večerní vystoupení, které se letos neslo v ryze klubovém podání, neboť se jednalo o kapely našich členů. Jako první nás v rytmu swingu a jazzu pohoupali Swinging chipses Honzy Koudelky včetně mnoha zajímavých žánrových předělávek. Po potřebné technické pauze z pódia začal znít folkrock PŠT bandu Pavla Švarce, mnohdy z nádechem jazzu, country… No a někdy všeho dohromady a to bylo teprve něco! Na závěr vystoupení si naše členka Jana Víchová připravila vlastní autorskou Guzzí píseň, kterou zahrála a zazpívala v doprovodu PŠT bandu, a která sklidila veliký úspěch. Parket se během koncertů příjemně zaplnil tanečníky, kterým ani dvě výborné kapely nestačily, takže se později večer mixážního pultu ujal náš Vojta alias DJ Mongol la Bomba, který hrál až do pozdních hodin k potěšení všech. Byl to dlouhý večer a konverzace i konzumace dobrého pitíčka se protáhla až do brzkých ranních hodin.
Díky tomu bylo sobotní ráno pro mnohé náročnější případně delší. Nic však nebránilo rozjezdu sobotního programu, tedy kromě počasí. Nad ránem na Želivku zavítal deštík, místy spíš pořádný „chcanec“, který před hlavní budovou vytvořil „Lago di Želivka“, což by možná nevadilo, kdyby v něm neparkovaly motorky. Pro mnohé tak bylo trochu náročnější dostat se k věcem v kufrech na nich umístěných.
Ani počasí nezabránilo našim přátelům z Imofy Praha zahájit testovací jízdy. Pro zvědavce zde byly připravene tři Guzzinky, konkrétně V9 Bobber, V85TT a nová V7 850. Ačkoli počasí projížďkám moc nepřálo, přesto byla téměř pořád aspoň jedna z motorek na vyjížďce.
Komu nestačila voda padající z nebe či již dopadlá na zem, využil možnost koupaní v místní nádrži či přímo v řece pod vedením zkušeného Jíry Mázla. Koupačka měla nepochybně úspěch, neboť si ji mnozí ještě zopakovali, někteří i vícekrát!
Společná vyjížďka, plánovaná na dopoledne, se kvůli počasí přesunula na brzké odpoledne, kdy na ni s příslibem deště vyrazilo jen 6 odvážlivců. Přesto mnozí jednotlivci či drobné skupinky jezdců vyrazily na větší či menší vyjížďky po okolí s větší či menší, nebo i žádnou mírou zmoknutí. Inu, co se deště týče, bylo nám letos požehnáno vrchovatě.
Po návratu výletníků se začalo schylovat k tradičním soutěžím skýtajícím mnohá překvapení. První na řadu přišla jedna z nejtradičnějších soutěží letního srazu – Špagety race! Zlatou medaili zcela suverénně obhájil Džery z Chebských Guzzíků, avšak druhé a třetí místo bylo obrovským překvapením, když si stříbro a bronz vyjedli naší mladí motorkáři Denis a Pavel, kteří byli na svém prvním srazu. Srovnání s Džerym bylo neskutečné! 😀
Dobré jídlo je třeba zapít, takže následovala neméně tradiční srazová soutěž – Pivní kombajn. Zlato obhajující Soví hrad letos posílil o Džeryho, a posila to byla jistě zdatná, neboť Soví hrad zlato obhájil! Druhé místo doslova vysál Austria Guzzi team, a třetí místo vypil Poland team.
Poslední soutěží bylo Šroubování, které neprověřovalo apetit soutěžících nýbrž jejich zručnost a pevné nervy. První místo si vyšrouboval Džery (je to Démon:-D), druhé místo obhájila Ivča a třetí místo si vybojoval Sakál z Maďarska.
Sláva všem vítězům, čest poraženým, a velké díky Tomassovi, Jírovi a Martě za rozhodcování, měření a zapisování, a Honzovi prézovi za akční komentování přímého přenosu:-D
Diplomy si také odnesli Thorbjörn Wallentheim ze Švédska, který dorazil z největší vzdálenosti 1080km, a Miloš Němec za nejkrásnější moto srazu – Falcone 500. Gratulujeme
Poslední důležitou akcí před večerní kapelou bylo vyhlášení tomboly, jejíž výtěžek 9.450Kč půjde opět na dobročinné účely. Lístků se prodalo mnoho a i cen bylo mnoho. Moc děkujeme našim partnerům a sponzorům.
S večerem si na pódiu začali svá fidlátka připravovat a ladit kluci z kapely Emma White, kteří předvedli parádní rockové vystoupení trvající až krátce za půlnoc – uchu velmi lahodící! Králem tanečního parketu se stal opět Jíra Mázl, který založil nový originální tančení styl – Padoucnice:-D
Během vystoupení si před barem pánev rozehřál tančící kuchař a mistr grilu Lukáš, který nám (stejně jako v pátek) připravil krkovičku či kuřecí plátek, opékaný hermelín a klobásku… mňam mňam:) Zábava proudila opět dlouho do noci, ale čas byl neúprosný a nemilosrdně ukrajoval zbývající hodiny letošního srazu.
Ač nám letos počasí přálo méně než v letech minulých, přesto to byl krásný čas mezi kamarády, přáteli motorkáři, zkrátka mezi Vámi všemi!
Speciální díky pak patří:
Sovímu hradu za bezproblémový chod brány.
Fandovi s Ivčou za spokojené zákazníky na shopu.
Padre Maxovi za naplánování a vedení vyjížďky.
Klukům z Imofy Praha za zapůjčení motocyklů a zodpovídání všech zvídavých dotazů.
Společnosti Faber moto, jmenovitě Lauře Marco, za zapůjčení a zajištění mnoha věcí (stan, bannery MG, vybavení brány, věci do tomboly…)
Všem našim drahým sponzorům, konkrétně: Imofa Praha, DZD Dražice, UNCS, Motopoint, ENI – Agip a Officina Riantini – bez Vás by to nešlo!
Všem zúčastněným za dobrou náladu a přiložení ruky k dílu
A nejspeciálnější poděkování patří osazenstvu baru, který se o nás tak pěkně staral (jako vždy), jmenovitě Šárce, Terezce, Pátě, Věrce, Monče, Bětce a Lukášovi, mistru grilu Lukášovi, všem kuchařům za výbornou kuchyni a vedoucímu Martinovi, díky!
Tak zas za rok na zguzzenou:)
Na fotky z akce se můžete podívat v klubové galerii.
Super článek Martine.
Honza
Tak za rok zase navidenou🙂