Předpověď počasí na konec července byla už delší dobu taková všelijaká. Dá se říci, že necelý týden před začátkem srazu byla až hrůzostrašná, ale nakonec to taková hrůza nebyla, jen o překvapení nebyla věru nouze… Přesto se už ve čtvrtek sjelo několik členů přípravného výboru aby vše náležitě projednali a páteční přípravy proběhly hladce.
V páteční ráno se začalo se stavbou stanů pro bránu a stánek klubu, vyvěsily se insignie klubu a našich drahých sponzorů, bez nichž by akce nemohla proběhnout. To už ale začali přijíždět první účastníci, kterých se v údolí říčky Želivky nakonec sjelo 131 kousků z mnoha zemí… Vzhledem k předpovědi počasí moc pěkné číslo.
Odpoledne se neslo hlavně duchu vítání se známými v sedle, promluvami nejen o motocyklech, pití lahodného moku, u některých pak schnutí po jízdě… Večer nám k poslechu i křepčení zahrála, jak už se stalo na páteční večer zvykem, kapela člena klubu. V tomto případě členky, když zahrála naše Erdela a její Teriéři😊 Poté už se večer nesl v duchu reprodukované hudby DJ Mongola la Bomby!
V sobotu po snídani přijela velká atrakce tohoto ročníku, konkrétně očekávaná dodávka z Imofy Praha, která ve svých útrobách dovezla motocykly k testovacím jízdám. Pro cestovatele pro cestovatele V85TT, pro frajery V7-850, obě s laďáky pro náležitý hudební doprovod! Největší lahůdkou ovšem byla dvojice nových V100 Mandello – bílá a černá, kdy bílá byla v základní specifikaci a černá v té nejvyšší se semiaktivním podvozkem. Každý si tak mohl rozdíly vyzkoušet na vlastní kůži (či textil:-D). Nutno říci, že svezení to bylo parádní!
Po odbití jedenáctvé hodiny skupina čítající na 28 motocyklů vyrazila na 91km dlouhou vyjížďku po krásách Vysočiny, kterou jako vždy vedl náš páter Max. Součástí byla i návštěva pivovaru Švihov v Němčicích s možností oběda. Ti kteří na vyjížďku nevyrazili využili tohoto času právě k testovacím jízdám či k vlastním výletům ať už sólo nebo ve skupinkách… Já patřil k první skupince, a jsme za to docela rád. Odpoledne se totiž náhle zatáhlo a otevřelo se nebe! Vyjít z pod střechy se rovnalo promoknutí na kost po dvou krocích. Ti, kdož zůstali „uvězněni“ v chatkách či na pokojích využili příležitosti k odpočinku. Tento nečas postihl při návratu i partu na společné vyjížďce, kteří se ten den již nemuseli sprchovat, neboť vodu vylévali ze všeho včetně bot! Inu, i toto k motorkaření občas patří…
Naštěstí o co byla sprcha prudší, o to byla kratší, takže brzy se mraky roztrhaly, a po zbytek odpoledne bylo pěkně. Ideální čas na netradičně netradiční soutěže. Zájem byl opět velký, takže nebyl problém naplnit startovní pole. Jako první soutěž na rozehřátí byla „šroubovačka“. Po demonstrační ukázce úkolu od mistra Jirky Rianta přišla řada na soutěžící, kteří se úkolu zhostili statečně, mnohdy zajímavými technikami vyžadujícími například „popelníček“. Co se výsledků týče, tak bronzové umístění si letos vyšrouboval Jirka Fernet. Druhé místo ukořistil loňský obhájce zlata Džery, když mu zlato vyfoukla vloni stříbrná Ivča! Gratulujeme!
Po šroubovačce nastal čas na menší svačinku v podobě „Spagetti race“. Pole jedlíků se na rozrostlo na 5 kousků, když se na poslední chvíli přihlásil suverénně nejmladší závodník Max, což si zaslouží respekt samo o sobě! Tři, dva, jedna, start a zabořit hlavy do talíře špaget. Byl to veliký boj! V první půlce se zdálo, že vloni senzačně stříbrný Denis si jde tvrdě pro zlato, ale pak zabral i zbytek. Denis si nakonec vyjedl třetí místo, což vzhledem k jeho tělesné konstituci prosti zbytku je stále excelentní výsledek! Obhájce zlata Džery skončil tentokráte druhý sotva o jednu špagetu těsně za zlatým Fandou! Gratulujeme!
Vrcholem soutěžního podvečera byl „pivní kombajn“, kam se přihlásili týmy Austria – Hungary empire, Kokosmus, Chebští guzzíci a Soví hrad. Hned od začátku šly do vedení týmy Sovího hradu (feat Koudy) a Chebských guzzíků (feat Max). Ovšem i o třetí místo se strhla těsná bitva, kterou si nakonec vyválčil tým Austria – Hungary empire. Druhé místo bral letos Soví hrad s Koudym, když na první místo se propili Chebští Guzzíci s Maxem. Gratulujeme!
Náhle zvednuvší se hladinka alkoholu v krvi jakož i adrenalinu vedla k výbuchu testosteronu a pánové si začali poměřovat ptáky, jak možno vidět na fotografii 😀 Evoluce je evoluce…
Po zklidnění vyhrocené situace došlo na předávání diplomů a dalších ocenění. Krom vyhlášení vítězů soutěží byly ještě uděleny dva tradiční diplomy. Nejkrásnějším motocyklem srazu se letos stala Moto Guzzi 1000S Vládi Čejpa. Z největší vzdálenosti 1400km přijel až ze Švédska Ulf Larsson na Californii 1400.
Poté následovala charitativní tombola, kde se letos vybralo 10.000Kč na pomoc Anetce Kupcové.
Sobotní večer nám přinesl kapelu Reserve-band, která hrála velké rockové, rock’n’rollové i popové fláky, a nutno říct, že jim to šlo moc dobře😊 Parket se brzy utěšeně zaplnil a opět nabídl nesčetné originální taneční i jiné kreace. Hrálo se dlouho a s mnoha přídavky, které se zakončili společnou fotkou s kapelou. I tento večer se pokračovalo dále. Tentokráte se mixážního pultu chopil Koudy, a tančilo a zpívalo se ještě dlouho do noci…
Nedělní ráno nabídlo velmi nevlídné počasí, kdy se na vysočinu kvapem blížila dešťová fronta, takže mnozí účastníci, zejména ze vzdálenějších krajů, oživili své jednostopé oře již brzy ráno a vydalo se k domovu. Kdo zůstal, mohl si vybrat – sprchu za řídítky, nebo si v klidu u kafíčka či něčeho k snědku počkat na přechod fronty a následný suchý přesun k domovu…
Co napsat závěrem? Ačkoli s námi letos počasí laškovalo, akce se vydařila nadmíru dobře. Na tomto místě je třeba poděkovat všem, kteří na letní sraz přijeli, za přátelskou a milou atmosféru, a všem, kteří se jakkoli podíleli na organizaci, za skvělou práci, děkujeme!
Zejména pak musíme také poděkovat našim sponzorům a partnerům, bez nichž by akce nemohla proběhnout! Jmenovitě to jsou:
A zejména celému osazenstvu rekreačního centra Želivka za excelentní servis! DĚKUJEME!!!
V klubové galerii opět naleznete kompletní fotodokumentaci ze srazu;-)
Zdravím kozzisty,prosím o kontakt na Martu,nebo jejího guarda,něco pro ně mám…
Moc díky,Peppino