Ačkoli předpověď počasí nebyla zrovna ideální, přesto si do Keblova našlo cestu téměř jedno sto motocyklů všech typů a značek, ačkoli, dá se říci, naše „domácí“ Guzzinky tvořily největší stádečko 35 kousků. Kvůli vládním nařízením letos, bohužel, chyběl oblíbený stánek s občerstvením. I tak si ale šlo udělat radost tričkem či jiným doplňkem s klubovou tématikou, čehož mnozí využili.
První motorkáři, motorkářky i motocyklový potěr, nepočítaje zde nocující, se začali sjíždět již kolem půl desáté dopolední. Do hodiny plácek před farou praskal ve švech a vzduchem se krom vůně benzínu zvesela šířil potlach nadšených milovníků jedné stopy. Krátce po jedenácté se padre Maximilián a padre Evermod ujali bohoslužby slova pod širým nebem načež všem přítomným bajkerům a bejkerkám, stejně jako jejich motorkám, požehnali… Kdo nemohl dojet na svém milovaném stroji, dovezl si k požehnání alespoň sedlo, neb i to se počítá 😀
Kdo chtěl, mohl krátce před polednem vyjet na společnou vyjížďku směrem na Slapy. Ostatní ještě na místě přátelsky pohovořili a následně se také rozjeli (dozajisté mnohými krásnými oklikami) ke svým domovům… Tak skončilo letošní již 14. keblovské žehnání, a začala další motosezóna… kéž je požehnaná…
Fotoreportáž z akce si můžete prohlédnout od ZbyňKa, ZbyňKovo bráchy a Limetkky.