No, ono zase až tak blízko to nebylo (z Prahy cca 550km ) a tak jsme vyrazili raději už ve čtvrtek a cestu si trochu zpestřili zastávkou a noclehem na Kozí farmě u Nýdrlů ve Staré Červené Vodě v Jeseníkách (kdyby to někdo hledal, tak je to www.kozifarmaunydrlu.cz). To, jak se později ukázalo, byl od Vítka, který toto ubytování našel a zajistil, vynikající nápad. Jednak jsme si užili krásnou cestu přes Králíky a Jeseníky a jako bonus se nám dostalo od domácích vřelého přijetí. Hanka s Pavlem pro nás připravili úžasnou večeři na grilu a k tomu i soudek piva. Takže o večerní zábavu bylo postaráno. Obzvlášť, když si k nám přisedli kluci z televize, kteří tam zrovna točili nové díly do seriálu ČT Cyklotoulky a na farmě spali i točili. Takže časem, až tenhle díl půjde do vysílání, tak možná budeme i v televizi J. Teď taky s odstupem času mě napadá, proč se tenhle krásný penzion vlastně jmenuje kozí farma, když jsme tam žádný kozy neviděli. Jen kravku …
V pátek ráno po vydatné snídani (domácí máslo, sýry, vajíčka), společné fotce a rozloučení s Pavlem a Hankou jsme se vydali dál přes Jeseníky směrem k Ostravě, Českému Těšínu a dál do Polska. Bohužel dobrá nálada z jízdy na dvou kolech přes Jeseníky zmizela před Ostravou, kde už byla páteční dopravní špička a my se jen těžko proplétali dál. A jak se dál ukázalo, tak to trápení pokračovalo skoro až do cíle, kam jsme notně unaveni dojeli až kolem 18 hodiny. Odměnou za to bylo vřelé uvítání naší skupiny polskými kamarády. Dál pak už běžné věci jako ubytování večere, místní pivko (které se ale českému fakt nevyrovná…), večerní zábava a unaveni cestou jsme šli spát.
V sobotu ráno po snídani jsme měli dvě možnosti. Buď vyjet na organizovanou vyjížďku, nebo si nějaký výlet po okolí zorganizovat sami. My zvolili druhou možnost a vyrazili asi na 100km okruh po okolí, k Niedziskému hradu a Czorsztynskému jezeru, kde jsme si v krásné roubené hospůdce dali príma oběd. Pak už jsme to „strouhli“ kousek přes Slovensko zpět do Groně. A přijeli jsme tak akorát v čase, kdy začínala první část soutěží – jízdy zručnosti. Po jedné z disciplín část účastníků byla trochu zmáčená vodou. Úkolem totiž bylo co nejpomaleji převézt kelímek plný vody přilepený na „zlaté přilbě“ vytyčenou trasou. A jak se ukázalo, nebylo to vůbec snadné… Následovala výborná večeře – žurek, grilované maso, klobásky, zeleninový špíz a oštěpok. A ve 20 hod začala hrát rocková kapela s trochu podivným jménem Kox (Google to přeložil jako kormidelník, ale kdo ví…). Kluci, sice trochu starší ročník, ale hráli suprově. V přestávce pak pokračovali další soutěže jako přetahování lanem a tažení Guzzi rikši naložené ženskou částí návštěvníků (kluci táhli a holky se vezly). V přetahování lanem jsme měli taky jedno želízko – Vítka. A protože je to kus chlapa, tak určitě i díky němu jeho tým celkem přesvědčivě vyhrál. Byť protivníci nebyly žádný houžvičky, ale dobře nasvalení kluci. Jak se ukázalo, svaly nejsou vše a chce to mít i „Filipa“. A taky pořádný boty co nekloužouJ. Jako odměnu každý z vítězného družstva dostal pak malý soudek piva.
Neděle už tak zábavná nebyla. V sobotu jsme museli jít brzo spát, protože nás čekala dlouhá cesta domů. Hlavně kluky z Čech. Čili brzo ráno budíček, na snídani, sbalit a nejkratší a nejrychlejší cestou (tedy po dálnici) domů.
Shrnuto, sečteno – byla to povedená akce! A za ty 4 dny mě na tachometru přibilo nějakých 1150km (kluci z Prahy mají o něco víc)! Všichni jsme si to myslím užili a taky jsme se všichni v pořádku, byť trochu unavení, vrátili domů. A můžeme se těšit, kde kluci z Polska udělají sraz příští rok. Na rozdíl od našeho srazu,který je již tradičně v kempu na Želivce, Poláci to mají pokaždé na jiném místě. Ale tím, jak je to velká země, tak ne vždy je to pro nás snadno dostupné. Když to třeba nevyjde příští rok, tak nějaký další. Určitě stojí za to se tam vypravit!
Autorem článku je Tomáš „Tomasso“ Veselý
Fotodokumentace k akci jako vždy v galerii.