Tuhle cestu jsme začali plánovat někdy v polovině července, kdy mě a synovi dcera řekla, že už s námi nepojede jako předchozí roky na vodu. A tak se zrodil nápad udělat si pánskou jízdu ve dvou, jak jinak než na Guzzině. Chtěli jsme něco, kde bychom se nejen projeli, ale zároveň taky trochu prošli. Cíl byl po chvíli přemýšlení a hledání na mapě jasný – České Švýcarsko. A tak za pomocí přátel z MGCB, kteří ten kraj znají (Honzy Fishera, Jany Víchové a Petra Koštejna), naše cesta začala dostávat reálné obrysy. Ubytování jsme na doporučení Jany rezervovali v chatce v kempu Česká Brána ve Staré Olešce. Odtud se totiž dá za chvíli dojet na všechna místa českého Švýcarska. Plán byl jasný – navštívíme to, co většina zná aspoň z doslechu. To je Hřensko, soutěsky, Pravčickou bránu a Děčínský Sněžník. Jenže to jsme ještě netušili, co se odehraje cca o 14 dnů později, kdy nedaleko Hřenska vypukl lesní požár. A jak se později ukázalo, byl to asi největší požár tohoto druhu, který se v Česku udál za posledních několik desetiletí, ne-li století… Náš plán cesty touto událostí doznal značné trhliny, protože okolí Hřenska bylo zavřeno. Naštěstí ale pomohl Petr, který nám doporučil navštívit Jetřichovické skály a nedaleké Saské Švýcarsko. Připravil pro nás doporučení a mapku, kudy a kam se vydat. Jak se následně ukázalo, jeho tip byl skutečně výborný.
A tak jsme v pondělí 8. 8. 2022 ráno vyrazili z Asie (= Brna) přes Žďár nad Sázavou, Hradec Králové, Mnichovo Hradiště, Českou Lípu do kempu ve Staré Olešce – krásných cca 330km po celkem pěkných silnicích. Počasí ukázkové, silnice slušné a tak nám cesta ubíhala. Do kempu jsme dorazili kolem 16h.
Druhý den jsme ráno po vydatné snídani vyrazili do Jetřichovic. Čekal nás cca 7 km pěší okruh po skalním městě. Naštěstí jsme si do motorky nabalili kraťasy a dobré tenisky, protože jak se později ukázalo, cesta a některé výstupy na vyhlídky byly poměrně náročné a navíc bylo i dost teplo. Takže jít to v motorkářském oblečení a botách, tak to snad ani nedáme… Po cca 3,5 hodinách túry jsme se vrátili do Jetřichovic na parkoviště, kde jsme si dali menší pozdní oběd. To, že, i v době naší návštěvy, nedaleko hoří les, jsme poznali jen cestou do Jetřichovic podle uzavírek silnic směřujících do Hřenska a občasných přeletů hasičských vrtulníků nad našimi hlavami. Zrovna ale v Jetřichovicích, kde řádil lesní požár v roce 2006, bylo krásně vidět, jak si s takovou pohromou umí příroda poradit. Kdyby tu nebyly informační tabule s fotkami vyhořelého lesa, tak člověk ani nepozná, co se tu před pár lety odehrálo.
Z Jetřichovic jsme vyrazili na návštěvu k Petrovi do Rumburka, kam dorazila i Jana. Petr nás vyvezl na prohlídku českého „Stonehenge“ pod Dymníkem u Rumburka. Tam jsme, mimo společné fotky, dali i kávičku a pak se přesunuli zpět k Petrovi, kde u něj na zahradě pro nás udělal malou grilovačku. Petře ještě jednou moc děkujeme! A po dobrém jídle jsme se vrátili do kempu a Jana domů do Děčína.
Třetí den jsme ráno vyrazili směrem do Saského Švýcarska. Čekal nás okruh nějakých 150km (mapa). První zastávka byla ještě v Čechách na rozhledně na Děčínském Sněžníku, což je nejvyšší pískovcová stolová hora Českého Švýcarska (z nejbližšího parkoviště ve Sněžníku je to k rozhledně ještě cca 2km pěšky). Dále přejezd do Německa na prohlídku vojenské pevnosti u města Königstein s krátkou zastávkou a prohlídkou restaurace V letadle v Petrovicích (prohlídka pevnosti Königstein zabere tak 1-2 hodiny). Z Königstainu jsme se vydali přes lázeňské město Bad Schandau na prohlídku skalního města Bastei, kde jsou hlavní dominanty pozůstatky skalního hradu a kamenný most mezi skalami (prohlídka zabere asi 1-1.5 hodiny). V pozdním odpoledni, už také notně unaveni, jsme se vydali přes motorkáři oblíbenou silnici plnou serpentin u městečka Hohnstein (pozor – silnice je pro motorky otevřená pouze od pondělí do čtvrtka!) zpět do Čech a do kempu.
Poslední den už nás čekala jen jedna místní zajímavost a to krátká zastávka na skalní vyhlídce Belveder a pak cesta domů. Tu jsme si zpestřili zastávkou v Čakovičkách s krátkou návštěvou našeho emeritního prezidenta MGCB, kamaráda a Guzzího „doktora“ Jirky Rianta a dali si výborný oběd (jak je ostatně zde dobrým zvykem) u neméně slavného kamaráda, také člena MGCB, Vaška Friče v jeho hospůdce Na pekárně. Někde u Brandýsa cestou domů do Asie jsme ale přejeli bludný kořen, kdy nám cestu zkomplikovalo několik špatně značených objížděk, až jsme ani nevím jak, skončili v Praze na totálně ucpaném městském okruhu. V tom odpoledním vedru to teda bylo něco! No, nakonec se mám podařilo Prahu projet, aniž jsme Guzzinu uvařili (což se teda nedalo říci o nás… ) a byť jsme měli původně lepší plán, tak jsme značně unaveni pokorně po dálnici dojeli až domů.
Jasný je jedno, byť cesta domů nebyla úplně dle našich plánů a představ, určitě se do Českého Švýcarska ještě někdy vrátíme! Třeba už jenom pro to, abychom viděli i tu slavnou Pravčickou bránu a soutěsky v Hřensku. Pokud jste se dočetli až sem, už víte, že v tomto kraji je spousta i jiných neméně krásných míst, které určitě stojí za to navštívit!
Autor článku: Tomasso
Fotodokumentace: Tomasso junior
Editor: Limetkka
(všichni z Asie:-D)
Pecka chlapci